Architektura a umění

Na mírně svažitém pozemku se severní orientací v okrajové části Liberce, v zástavbě převážně rodinných domů, vyrostla neobvyklá mateřská škola inspirovaná stavbami japonského architekta Takaharu Tezuky.

Limity území a další omezení vedly k návrhu prostorového experimentu, který má děti naučit vnímat architekturu v rozličných formách. Školka sestává ze dvou úzkých modulů, jež slouží jako třídy pro 2× 25 dětí, spojených jednopodlažním krčkem obsahujícím jídelnu, kanceláře, šatny a zázemí. Tyto tři objemy definují chráněný prostor vnitřního atria pokračujícího až na hlavní terasu nad jídelnou a dále na vnější ochozy.

V interiéru se prolínají různě vysoké prostory, takže celý dům je jako jedna velká prolézačka umožňující svobodný pohyb a hru. Všechny prostory obepíná vnější plášť z poloprůsvitného sklolaminátu, který vytváří zajímavý koncept transparentnosti a přispívá k pocitu bezpečí ve vlastním světě.

Stávající rozhledna stojí na vrchu, který se dříve jmenoval Špičák, či Uhlířský vrch. Dnešní název odkazuje k císaři Josefu II., který zde místo v roce 1779 navštívil.

Myšlenka stavby rozhledny na tomto místě vznikla v roce 1886, kdy o vybudování usiloval Liberecký horský spolek. K samotné stavbě však došlo až po 123 letech. V roce 2009 byla slavnostně otevřena celodřevěná stavba vysoká 20 m poskytující výhled na města Jablonec nad Nisou, Liberec, na jižní svahy Jizerských hor a západní část Krkonoš. Kvůli špatnému technickému stavu byla rozhledna v roce 2017 uzavřena a následně demontována. Na půdorysu původní rozhledny byla v roce 2019 postavena stavba nová. Císařský kámen s pamětní deskou – žulový balvan, symbolický vrch kopce, se nachází v bezprostřední blízkosti rozhledny.         

Stavba na půdorysu původní rozhledny, je o patro vyšší. Materiály jsou důsledně     odděleny. Konstrukce věže je ocelová – trvanlivý a pevný nebeský žebřík, oblečený do     lehkých šatů – sloupkové fasády z modřínového dřeva. V místě vstupu do věže, a s     každým dalším poschodím a otočkou schodiště, je ve fasádě velké okno přes celé     podlaží. Zde se nachází rozšířené podesty schodišť, místo k odpočinku, pohodlnému     průchodu návštěvníků a výhledu, který se otevře, než návštěvník vystoupá až nahoru.

Vratislavický kostel, předchůdce současného, z roku 1563 byl postaven péčí libereckého zámeckého hejtmana J. Ulrycha z Rosenfeldu.

Tomu nasvědčuje skutečnost, že na cínové křtitelnici v dnešním kostele se nalézá odlitek jeho znaku (v levé polovině horizontálně půleného štítu labuť, v pravé příčné pole se třemi růžemi) a stuha s iniciálami J.U.V.R. Na hořejší části křtitelnice je vyznačen letopočet ANNo 1563.

Křtitelnice byla jistě prvním „nářadím“ kostela rok 1563 na ní uvedený je jistě shodný s rokem výstavby kostela. Jako tvůrce křtitelnice je na podstavci uveden Paul Weisse. Současný kamenný kostel byl postaven z rozhodnutí hraběte Jana Václava Gallase z roku 1700 podle návrhu pražského architekta italského původu Marka Antonia Canevalleho, který rovněž vedl stavební práce. Tato jednolodní barokní stavba nahradila původní dřevěný kostelík, který zde stával.

Pozoruhodná technická stavba představuje jednu z hlavních dominant panoramatu Vratislavic nad Nisou.

Objekt z let 1916-19 se nalézá v areálu někdejší továrny na koberce Ignatz Ginzkey (dnes Intex) a byl vybudován v průběhu první světové války italskými válečnými zajatci. Zauhlovací věž o celkové výšce 60 metrů má tři nadzemní podlaží a vyhlídkovou terasu. V přízemí se nacházela strojovna, ve střední části dva zásobníky na uhlí a v horní části vodojem zhotovený z ocelových plátů. Vyhlídková terasa je přístupná litinovým schodištěm při vnitřní stěně věže.

Díky osobě svého tvůrce, kterým nebyl nikdo menší, než krnovský rodák Leopold Bauer patří elegantní věž s přilehlou elektrárnou k nejhodnotnějším a nejkrásnějším ukázkám industriální architektury na severu Čech.

Kdekdo ví, že Ferdinand Porsche (1875–1951) projektoval legendární lidový automobil Volkswagen 1200 "Brouk" a rozjetím nové automobilky ve Wolfsburgu následně postavil na kola téměř celý svět. Mnohem méně je však známo, že se legendární konstruktér narodil ve Vratislavicích u Liberce. 

V tomto domě se v roce 1875 narodil Ferdinand Porsche, který se proslavil jako automobilový konstruktér a tvůrce vozu Volkswagen. Obytný dům sloužil současně i jako provozovna živnosti Ferdinandova otce Antona Porscheho, který měl v přilehlém objektu prosperující klempířskou dílnu.

Těžištěm expozice je inženýrský a konstruktérský duch Ferdinanda Porscheho:
Na tomto autentickém místě zobrazuje velkou osobnost v historických souvislostech a ukazuje cestu k dosažení individuální mobility, završenou konstrukcí vozu Volkswagen. Expozice současně vykresluje zásadní momenty vývoje inženýrského a konstrukčního umění, jehož je životní dílo Ferdinanda Porscheho součástí.

Vratislavická kyselka je známá od roku 1862, kdy byl pramen objeven při hloubení studny pro bělírnu látek. Od roku 1864 byla jímána v mělkém prameni zvaném Rudolf. Občas docházelo k poklesu vydatnosti, což majitelé v letech 1892 až 1942 řešili řadou technických úprav jímání. Roku 1894 pramen získal osvědčení o léčivosti a voda byla kromě plnění využívána v lázeňském provozu. 

Roku 1915 se provozovatelem plnírny stal Josef Weber a voda se prodávala pod značkou Weberovka. Čerpala se novým vrtem a ručně se plnila do lahví. Naplněné lahve se před expedicí ponechávaly po určitou dobu ve skladu, aby se z vody vysrážely a usadily sloučeniny železa. Od roku 1945 se při plnění začaly přidávat sirupy, protože kyselina citronová v nich obsažená, stabilizovala ionty železa (Fe2+) obsažené ve vodě. Zatímco čistá kyselka měla záruční dobu dlouhou šest měsíců, voda se sirupem vydržela pouze jeden měsíc. V sedmdesátých letech dvacátého století dosahovala roční produkce asi padesát tisíc hektolitrů (přibližně sedm miliónů lahví). 

Po roce 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, která nechala vyhloubit dva nové vrty pro zásobování stáčírny. Obnovila také historickou budovu včetně kopie původní zbourané věžičky na střeše správní budovy. 

I přes dlouhou historii se minerální voda ve Vratislavicích přestala stáčet v roce 2004, kdy zkrachoval její majitel, firma Unipo.  

Začátkem srpna 2018 koupila areál Vratislavické kyselky společnost Kitl z Jablonce nad Nisou, která se zabývá výrobou sirupů, medicinálních vín a medovin. O rok později zahájila jeho rekonstrukci za 28 mil. Kč. V roce 2021 by se do areálu měla přesunout výroba sirupů. V dalších letech firma plánuje obnovit také čerpání kyselky. 

Kůň

Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst.

Třetí ruka

Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.